Kongresové centrum Zlín: stavba, která budí emoce

Polyfunkční budovu Kongresového centra Zlín navrhla slavná česká architektka a zlínská rodačka Eva Jiřičná. Unikátní stavba vzbudila vášnivé debaty mezi odborníky i obyvateli Zlína a dá se říci, že rozdělila město na dva nesmiřitelné tábory. Tématem polemiky byla především monumentálnost projektu, ale i svérázné tvarosloví, které vyčnívá z kontextu přísně funkcionalistického a architektonicky odměřeného Zlína. A byla to právě odvaha a tvůrčí nesvázanost autorského týmu, které zaujaly ředitele společnosti Baumit natolik, že se Kongresovému centru Zlín rozhodl udělit zvláštní ocenění v 11. ročníku architektonické soutěže Fasáda roku.

Monumentální novostavba Kongresového centra ve Zlíně je výjimečná svým architektonickým pojetím i použitím materiálů, které ostře kontrastují s tradiční funkcionalistickou baťovskou zástavbou. Skleněná předsazená fasáda v kombinaci s bílými zateplenými plochami zdůrazňuje futuristický dojem, který je  umocněn barevnými světelnými efekty. Hlavní ozdobou stavby je její originální zastřešení, při jehož návrhu se Eva Jiřičná nechala inspirovat přírodou. Střecha má tvar diatomu – miniaturní mořské řasy, jež má uprostřed dvě tepny a z nich vedou ke krajům malá žebírka.

Kongresové centrum Zlín se skládá ze dvou objektů. V proskleném vstupním vestibulu se nachází šatny, pokladny, informační středisko a restaurace s terasou v prvním patře. Ve druhé, dominantní části kongresového centra se nacházejí dva víceúčelové sály, menší a větší.  Kongresové centrum bylo zamýšleno jako domovské sídlo zlínské filharmonie, proto byl při výstavbě kladen důraz na výjimečnou akustiku. Stěny obou koncertních sálů jsou obloženy akustickými panely o váze 260 kg, v některých místech až ve výšce 11 metrů, což komplikovalo vlastní montáž. Obklady se kvůli nejvyšší kvalitě šíření slova a tónu ladily v laboratorních podmínkách a ani měsíce po dokončení není všemu konec. Zvuk se bude ještě dlouho zkoušet a dolaďovat.

S ohledem na akustiku byl projektován i vnější plášť stavby. Eva Jiřičná navrhla fasádu jako zdvojenou. Ta předsazená je zcela v jejím charakteristickém stylu: prosklená a připevněná na subtilních ocelových konstrukcích. Je tvořena luxferovými panely, které jsou v noci nasvícené třemi odstíny fialové. Právě tento skleněný plášť nese funkci první akustické clony, neboť tlumí rušný provoz z hlavní dopravní tepny, u které se Kongresové centrum nachází. Vnitřní nosnou konstrukci kongresového centra tvoří oblouk z monolitického železobetonu, na který byl použit zateplovací systém od společnosti Baumit. „Šlo o velmi atypickou zakázku, u které se nedalo spoléhat na žádné standardní postupy. Museli jsme neustále držet technickou pohotovost. Oválný tvar konstrukce komplikoval nanášení izolantu,“ vysvětluje za společnost Baumit Jaroslav Gabriel, vedoucí prodeje pro střední Moravu. Na obvodovou konstrukci byl aplikován izolant z minerální vaty o tloušťce 16 cm a v závislosti na jednotlivých úsecích oválného pláště se někdy přidávalo i více. Všechny nepřesnosti se posléze dorovnávali pomocí menších proužků izolantu, nikoliv tedy stěrkou. „Byla to doslova mravenčí práce,“ vzpomíná Jaroslav Gabriel. Na dorovnaný povrch se nanášelo paropropustné lepidlo ProContact a silikonová omítka zrnitosti 1,5. Na výběr odstínu dohlížela sama paní architektka.

Zdvojená fasáda a střecha ve tvaru diatomu dává budově kongresového centra futuristický vzhled, který svou lehkostí doplňuje dominantní, ucelenou budovu sousedního Univerzitního centra. „O Kongresovém centru už se napsalo hodně. Já osobně ale vnímám celou polemiku pozitivně. Pokud by stavba v lidech nepohnula tolik emocí, znamenalo by to, že není nijaká. Takhle je tomu naopak,“ říká Mgr. Karel Adamík, současný ředitel Kongresového centra ve Zlíně. A dává tak za pravdu dobře známé zásadě, která říká, že umění má budit emoce a provokovat k diskuzi.